Slaměnka

Lenka Neradová

1:Už tolik vody D#uplynulo, cos' mi pFoslal růžovou slGmaměnku,
poslals', pD#oslals' pFo Martinovi na bílým kGmoni,
osudný D#omyl potkal nás dvFa na tomhle svGmětě šedivémD#,
teď nenávist kGme mně všude tě stFíhá, všude tě hD#oní.
R:Jen oko plGmáče pořád dFál,
jablka slD#adká letos bFudou,
vyhlídka nGmad městem zarůstá vFousem
a vlci rvD#ou, rvFou mé srdce, rvGmou.
2:Stačí jeden pohled letmý jen a srdce puká jako tenkrát
jak bunda z kůže z druhé ruky, z ruky dřevěné,
ten hadr nepřežil naši lásku, to srdce buší však jak tenkrát,
pozdě už utéct, jen zmatek v očích prozradí neměnné.
R:Jen duch kostela vzpomínky budí,
struny kytar do očí slzy hrnou,
vyhlídka nad městem zarůstá vousem
a vlci rvou, rvou mé srdce, rvou.
3:Rozkvetlý kaktus ve sklence vína utopí žal můj nekonečný,
přívěsek s citátem biblickým: oko za oko jen,
na všechno pozdě je, na lásku též, teď už si neutečem,
už padá nebe, náš pán se zlobí, už puká zem.
R:Naposled zavane zdejší vítr,
možná, že svitne slunce nad hlavou,
vyhlídka nad městem sežehlá ohněm,
i naše srdce nicotná teď plameny rvou ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:24:39.435+00:00
Výsledky hledání: